. . . r e p o r t á ž

Pokud nechápete, o čem a hlavně o kom píšu, přečtěte si nejprve úvodní informace, kde je (mimo jiné) vypsáno obsazení.

Nejprve něco historie... Poprvé mi o Vozovně řekl Tomáš v únoru, kdy prohlásil, že pojal záměr napsat nejnudnější divadelní hru všech dob. Tvořily by ji dialogy dvou postav, jež by se zajímaly pouze a jen o tramvaje a vozovnu. Přesvědčil jsem ho, aby několik skečů, které už měl napsané, přinesl na únorovou Liquidaci (naše literární večery). Přečetl je tehdy a nadchl tím skoro všechny okolo sebe. Michala a Kombajna dokonce natolik, že se oba dovolili, aby mohli připsat i několik svých scének. Další dvě Liquidace se z různých důvodů nekonaly a tak jsme se všichni sešli zase až v květnu. Michal přečetl několik svých scének a někoho napadlo (koho? vážně nevím, komu tuto ideu přišít :), že by nebylo špatné celou hru zahrát. V tramvaji samozřejmě. Přípravy vyvrcholily v červnu - určili se herci, proškrtal se scénář, bylo domluveno, že nezůstane jen u prosté dramatizace, ale že se to pokusíme natočit a posléze zdigitalizovat...

Magické datum = 27/06/2000... Místo: linka číslo 1 (nejdelší brněnská linka, na které jezdí tramvaj s dvěma vozy). Čas: 19:30. Chtěl jsem na místě být dřív, ale transport stolku (jedné z hlavních rekvizit) mi v tom zabránil (plus moje děravá paměť - zapomněl jsem doma programy, jež se pak rozdávaly divákům). Na Mendláku jsem potkal naše pomocné síly, any vlečou tašku s asi 40 lahvemi Bráníku (piwo zchudlé inteligence). Na konečné již čekali Michal a Kombajn, naopak o hercích ani Tomášovi nikdo nevěděl. Postupně se sjíždělo obecenstvo. Dojel i kameraman, kterému se do jeho role moc nechtělo (původně měl akci natáčet někdo úplně jiný, ale znáte to :). Nutno říci, že Petrovy obavy byly naprosto zbytečné a natáčení zvládl skvěle. Pak se objevil Filip s tím, že už chtěli platit, ale přinesli jim ještě dvě piva, že to dopijí a hned přijdou. Dorazivší Tomáš se tvářil velice sebejistě - to se nedalo říct o mě, protože (ačkoliv jsem se na celém podniku nijak zvlášť nepodílel, rozhodně ne po tvůrčí stránce) mnou nervozita jen cloumala.

Dan a polovina publika podle plánu odjela o stanici dopředu, aby počet lidí tlačících se do druhého vozu nevzbudil nechtěnou pozornost řidiče. A bylo to nutné i kvůli obsahu prvního dialogu. My jsme počkali na tramvaj odjíždějící z Bystrce v 20:15.. Konečně se dala do pohybu a my se jali obsadit zadní část druhého vozu tak, aby nám tam nevlezlo moc "normálních" pasažérů. Rozložil jsem stůl, rozdával popcorn a otvíral piwa :) Na druhé zastávce _to_ konečně začalo. Dan v průběhu prvních dvou scének došel ke stolu, posadil se na svou židli a pak už následoval jeden dialog za druhým... Mezi nimi vždy Tomáš uhodil na svůj improvizovaný gong (plech a kladivo, ovšem randál zaručen značný). Kombajn se staral o nahrávání zvukové stopy. Petr vlál po tramvaji s kamerou v pózách někdy až akrobatických a zvládal natáčet takřka z dvou míst najednou :) Diváci se očividně bavili, protože mnozí slyšeli Vozovnu úplně poprvé a také díky úžasnému hereckému výkonu obou aktérů. Lhal bych, kdybych tvrdil, že text ovládali zcela bez chyb - měli u sebe text scénáře a nezřídka jej potřebovali, ale celé to působilo docela přirozeně - tak trochu, jako by se oba povzbudili k hereckým výšinám pomocí tří, čtyř lahví piva (to teklo proudem, naštěstí (až na vyjímky, že Michale!) do hrdel diváků a nikoliv jen tak prostorem). Ale to všechno by ještě nedokázalo vytvořit atmosféru pravé "neopakovatelnosti". Za ni můžeme děkovat náhodným cestujícím, kteří nic netušíce nastoupili do tramvaje, aby v ní zažili "jedno velké dobrodružství". Nejprve to byla zvídavá starší paní s mnoha taškami, která když vystupovala za námi volala: "Mládí je moc pěkná věc!" a neodmítla ani popcorn. Úžasná byla i paní s klučinou, která okamžitě pochopila, oč se jedná a hra se jí natolik líbila, že schválně přejela svou zastávku, aby ji viděla až do konce. Po vystoupení nám chtěla i peněžně přispět! (Což nás vedlo k tomu, abychom začali uvažovat o repríze :)

Během představení lítali herci tramvají sem a tam - někdy záměrně, jindy spíše náhodně, Filip málem vypadl, když se na konci scénky o sebevraždě pádem pod kola otevřely znenadání dveře a pouze vyřčené se málem stalo skutkem. Danova židle musela být na místě opravena, protože její návrhář zjevně nepočítal s tím, že se na ní bude někdo jako Filip zuřivě houpat a totálně se jí rozjely nohy. Žádný ze spolucestujících se do nás "nepustil" (škoda, tak trochu jsme s nějakou podobnou dramatickou situací počítali), jen jeden pán utrousil po výstupu na Hlavním nádraží spíš pro sebe: "Blbci!". Po vyřčení závěrečného: "Tak toho nech!" uchopil Filip stůl a rázně vystoupil, ostatní zmateně za ním, protože mnohým nedošlo, že to je opravdu konec. Diváci spontánně tleskali a herci si mohli vzájemně pogratulovat.

Liquidace pak (ovšem v menším počtu lidí) pokračovala a ti nejvytrvalejší (já, Michal a Zdeněk) nakonec zažili ještě další dobrodružství (co jiného se taky může stát, když přijdete do plné hospody, ovšem nic si z toho neděláte, vytáhnete vlastní stůl, rozložíte ho, ukořistíte volné židle a poručíte si něco k pití?).

Ti, kdo tuhle akci neviděli, přišli o mnoho, ale nemusí zoufat - do konce července bychom rádi videozáznam zdigitalizovali (a když už budeme v tom, tak u prostého sestříhání nezůstane, tím si můžete být jisti!), přimixovali hudbu, udělali webovou prezentaci ve flashi a celé to vypálili na cd. To si potom budete moci objednat :) Alžběta pilně fotila a tak doufáme, že alespoň pár obrázků hodíme i na web. Mějte trpělivost, protože právě začínající prázdniny způsobí různá zdržení - a zároveň bychom zejména video nechtěli odfláknout...

Reportáž dne 28.06. sepsal Adam Zbiejczuk

[informace] --- [reportáž] --- [scénář]